MĚLNÍK - ZÁŘÍ 1998
První společná návštěva vinobraní.
Účastníci : Milan
David
Viktor
Roman
Radek
S nápadem na poznávací výlet do Mělníka spojený s ochutnávkou nápojů ( hlavně burčáku ) na vyhlášeném vinobraní přišel Milan. Přiznal se nám, že tam jezdí již spoustu let ( vlastně od dětství ), a že jde o příjemný kulturní zážitek. My ostatní nemajíc s tímto druhem zábavy příliš zkušeností jsme nadšeně souhlasili.
Původně nás měl odjet větší počet, ale někteří svoji účast zbaběle vzdali. Radek například tvrdil, že víno ani burčák nepije. I když byl ujištěn, že může pít pivo nebo cokoli jiného, nenechal se ukecat. Sraz byl na nádraží těsně před odjezdem vlaku. Zde byla zjištěna absence Karla , který ještě předchozí den potvrdil svou účast. Po příjezdu do Mělníka jsme mu zavolali. Vysvětlení neúčasti bylo opravdu překvapující. Zlomeným hlasem nás informoval o strašných bolestech ledvin ( zřejmě zanedbal příjem tekutin a nedodržel stanovený pitný režim ).
Dlouho jsme netruchlili a vydali se vstříc zážitkům do města. I když bylo poměrně časně, Radek a Roman šli hned tvrdě do burčáku. Výsledek na sebe nedal dlouho čekat. Po návratu Radka z toalety všichni poznali podle potřísněných kalhot a bot, že není vše v úplném pořádku. Po kratším výslechu se Radek přiznal, že mu bylo nevolno a na záchodě si chlapsky odplivl. Naštěstí se dal poměrně rychle dohromady a mohl v pití s ostatními pokračovat.
Prohlídka středověkého tržiště se všem líbila. Bylo zde mnoho různých krámků, řemeslníků a několik šermířů dokonce předvádělo souboje na život a na smrt. Vyzkoušel jsem si střelbu z kuše, která mi šla nad očekávání dobře a ostatní si alespoň zakoupili nějaké drobnosti. Bohužel si Roman s Radkem pořídili také malé z plechu stočené píšťalky. Po hodině pískání jich měli všichni ostatní i celé široké okolí plné zuby.
O zpestření dne se nám také postaral chlapík převlečený za anděla, který tancoval před pódiem folkových kapel. Prezentované kapely byly celkem neznámé, ale hrály poměrně slušně. Jak ubíhal čas a stoupal alkohol v krvi, byli jsme kupodivu stále veselejší. Na hlavní scéně na náměstí vystupovala Laura a její tygři, která mi nepadla do oka. Začal jsem po nich metat pet - láhve naplněné vodou. Naštěstí jsem nikoho netrefil a po chvíli mi došly láhve i chuť na házení.
Čas se bohužel nachýlil a my museli pomalu pomýšlet na odchod. Stavili jsme se ještě v rychlosti na střelnici, kde jsem si vystřelil přívěšek kostlivce. Trumfnul mě ovšem David, který si odnesl rovnou zánovní vzduchovku. Obsluha si v tom frmolu ničeho nevšimla. David se vzduchovkou samozřejmě vzbudil zaslouženou pozornost jak ve vlaku, tak v restauraci v Kulturáku. Zde jsme vydařenou akci zakončili a vyhodnotili.
Zpracoval: Vik v říjnu 2001