Nenáročný výlet do Tisé – Ostrova – Rájce a zpět do Tisé
(turisticko – kulinářská akce)
1. srpna 2010
Účastníci: Iveta, Blanka, Dana, Jarda, Roman, Zbýňa
Srpnová akce vypukla hned první den měsíce a dlouho to vypadalo, že je to akce
odsouzena k zániku. Podepsala se na ní doba dovolených a dalších individuelních
důvodů členů spolku. Skoro jsem již vymýšlela náhradní variantu pro pouhé 2
členy (cyklovýlet), kteří nahlásili jistě svou účast a to Zbýňa a já.Nakonec
však po diplomatickém vyjednávání s Ivetkou, že trasu výletu je možno operativně
přizpůsobit=zkrátit a s Romanem, kterému bylo pohrozeno fyzickým násilím
v případě neúčasti, byla účast tak akorát k pohodovému, klidnému až línějšímu
šlapání v poloze od hospůdky k hospůdce a že jich bylo na trase velký výběr a
jedna lepší než druhá.Start
byl možná poznamenám mírným chaosem, který zřejmě zavládl ve městě na
autobusovém nádraží, kde nastoupil Roman s Blankou – nevěděli ze kterého
nástupiště autobus do Tisé odjíždí, já stála poměrně dlouho na zastávce MHD
v Božtěšicích sama, až se náhle vynořil uřícený Zbyňda, který prý klusal až
z domova, no vlastně prý skoro z noční akce v Litvínově (na jeho mužném
předloktí se nedalo přehlédnout razítko ORTEL - no dalo, já viděla OREL) a
zatímco Zbyňda nabíral síly k životu, již přicházel usměvavý párek Ivetka a
Jaroušek. Takže stíháme, autobus přijíždí, nasedáme a vidíme i další usměvavý
páreček Roman a Blanka a tak spokojeně ujíždíme sluncem prozářenou krásnou
krajinou přes Libouchec do Tisé ke kulturnímu domu. První focení, vstup do skal,
kde pod náporem emocí té skalnaté krásy vůkol znovu vytahuje fotoaparát snad
každý, fotíme vše a sebe navzájem, že to vypadá jako bychom po sobě skoro
stříleli. Trasa vede částečně Tiskými skalami, ale jen krátce (by měla), kocháme
se nádhernými výhledy a každý si slibuje, že sem určitě přijede znova a zůstane
jen tady v těch skalách. Já coby vedoucí „zájezdu“ domlouvám u první kasy
výjimku pro „účastníky“ zájezdu, abychom nemuseli platit vstup, když jsme jenom
tranzit přes tuto území, daří se, vrháme se na nějakou příjemnou lesní pěšinu,
ale asi po dvou odbočkách jsme v koncích – tedy já i s mapou a Jarda
s navigací (nenabitou), ale díky přirozené inteligenci a geografickým znalostem
našeho pokladníka si poradíme a já celkem velmi ráda přenechávám v pozici
směrmistra Jardu, vykračujeme si pěkně, počasí je příjemné, okolí krásné a
ejhle, jsme opět ve skalách a sice kousek od Turistické chajdy – v tuto chvíli
vzdávám jakouko-li pevně naplánovanou trasu a podvolujeme se příznivému osudu –
opět focení u Hřibu, trochu obávaný průchod kolem druhé vstupní kasy, hlasitý
pozdrav paní pokladní mne vylekal jako zloděje příslušník policie, ale byla to
opravdu jenom slušnost a ne žádost o předložení vstupenky. No a už tu je moje
milovaná Turistická chata, kde se mi moc líbí a ráda se sem vracím, takže dnes
nastává příjemný okamžik hned zpočátku akce. Za malou chvíli je již jasné, že
v Turistické chajdě se líbí nejenom mně, ale zejména Jardovi a Zbyňdovi, protože
šikovná paní servírka je opravdu moc „šikovná ženská“ a tak si s námi příjemně
povídá, zjišťujeme, že Ústí je malé a že paní je z Ústí, dokonce bydlela u
Jarouška v domě a Jarouškovi zachránila tašku s doklady, kterou si kdysi
v podroušeném stavu zapomněl doma u schránek, aby si však vděčnost nepletl
s přílišnou náklonností k paní servírce, dostává jeden „výchovný=ale z lásky“ od
Ivetky. Tento moment překvapení záhy vystřídala opět volná zábava, Jarda se
Zbyňďou dali ještě další pivko a Roman, Blanka a já šli před chajdu na sluníčko
natáhnout zkřehlé údy.Další
cesta vedla po červené do Ostrova, opět jsme se dostali mezi skály a potkávali
horolezce a horolezčata a v Ostrově jsme se vyloupli před hospůdkou roubenkou
„Pod Císařem“ – nedalo se, abychom se nestavili na pivko, seděli jsme u stolu
pod vyvedenou sochou Císaře pána, který však byl ve zvláštní skleněné krabici
(zřejmě, aby ho mouchy neposr...), takže opět pohodička u pivečka, s Ivetkou
dáváme vynikající šunkofleky ještě a pak o poznání línější, pomalejší a ještě ve
větším teple pokračujeme směrem na státní hranici a vzhůru do kopců na
Grenzplatte. Tento úsek cesty byl moc krásný – převážně plavuňovitá forma
vegetace evokovala prvohory, ale tento úsek cesty byl poněkud tichý vzhledem k
„obtížnosti“ výstupu a snad právě proto bylo demokraticky odsouhlaseno, že ač
téměř u cíle - Grenzplatte bylo asi 700 m odsud, my tam již nepůjdeme a budeme
pokračovat v pochodu tak, abychom našim „tempíčkem“ stihli ještě závěrečné
posezení a autobus v 16.35 z Tisé. Jak řekli, tak udělali, na pochod se dali.
Předposlední zastavení na trase proběhlo ještě na rozcestníku Nad Rájcem, zde se
opět odhlasovalo, že při výběru ze dvou tras, my se dáme tou přes Rájec a
posedíme někde v hospůdce u kulturáku, druhá trasa poražených Jardy a Zbýni měla
vést směrem na Turistickou chatu ještě na jednoho „Bažanta“ (oficielní verze).
Musím však zpětně uznat, že trasa by asi byla hezčí směrem na Turistickou, ale
nakonec jsme v Tisé objevili nedávno otevřenou novou hospůdko-kavárnu, která je
velmi pěkně a netradičně zařízena a dělí se o místo s prodejnou outdoorových
potřeb, závěrečné posezení bylo příjemné a krátké a v 16.35 jsme již nastupovali
do autobusu ČSAD Semily, kterou tímto chválíme, neb je to „kulturní“ doprava.
Cesta do Ústí byla klidná, domnívám se, že z velké části ovlivněná fyzickou
únavou.
Akci bych si dovolila vyhodnotit jako akci nenáročnou (asi 13 km), pohodovou,
gastronomickou, zkrátka takovou klidnou nedělní procházku, užili jsme si to a to
je to, oč tu běží. Takže O.P.A.T.U. ZDAR!
Zapsala Dana 3. srpna 2010