ZAHÁJENÍ LÁZEŇSKÉ SEZÓNY V TEPLICÍCH

Účastníci: Michaela Wolowiecová
Alena Vyletělová
Petr Onemichl
René Paulík
Viktor Kováč
Milan Svoboda
Jára Binar


V sobotu 27.5.2006 se sešel skoro kompletní oddíl ( chudák David, který se těšil bohužel onemocněl ) plus jeden nováček na tradiční zahájení lázeňské sezóny v Teplicích. Byla to již naše třetí návštěva této kulturní a společenské akce. Účast členů i příznivců oddílu každým rokem stoupá, což je dobře. Patří tedy již právem mezi tradiční a oblíbené akce. Předpověď počasí nebyla příliš dobrá , doufali jsme, že moc nezmokneme. Pravdou je, že máme smlouvu s čertem a v minulosti nám ve valné většině uskutečněných výletů a akcí počasí přálo. Jen na zatím poslední zaznamenaném výšlapu kamaráda Karla S. na Bořeň v roce 2003 jsme pořádně a kompletně promokli ( zřejmě to je jeden z důvodů, že Karla nyní potkáváme občas jen v hospodě ).
Sraz byl v 8.45 hod. na hlavním nádraží, kam dorazili čtyři účastníci: Petr, Míša, Renda a já. Vlak měl menší zpoždění, takže Alena jedoucí z Litoměřic na západním nádraží v klidu přestoupila. Milan a Jára měli dorazit za námi v průběhu dne. Za jízdy upřesňujeme program, který dost závisí na počasí. Akce je odpočinková, neplánujeme žádné extrémní výkony. Něco po půl desáté vystupujeme v Teplicích ( Renda se vrací sprintem do kupé pro batoh, neboť zaujatě sledoval jistou slečnu a na zavazadlo si nevzpomněl ) a volným krokem přes centrum města míříme k zámecké zahradě. Tady se procházíme, krmíme kachny na Dolním rybníku a poté se vrháme do víru stánků a lidí. Každý okukuje co je mu nejbližší. Někdo se dívá po oblečení, jiný po občerstvení, další po suvenýrech či výrobcích středověkých stánků. Petr prokazuje skvělý zrak, když nám na 20 m hlásí stánek s koláči. Jediný problém je, že to jsou všechno různé druhy sýrů v bocháncích a jiných tvarech. Na Zámeckém náměstí kam dorazíme jsou další stánky a hlavně zde má vystoupení skupina historického šermu ( opravdu zajímavá podívaná ). Zdržíme se nějakou dobu a pozorujeme středověké bojovníky při zápolení.
Jdeme zjistit otevírací dobu muzea a domlouváme se kdy a kterou ze dvou expozic navštívíme. Poté se opět proplétáme mezi stánky a ochutnáváme: někdo medovinu či pivo, další něco na zub a silní jedinci všechno. Využíváme, že věž kostela sv. Jana Křtitele s vyhlídkovým ochozem je otevřená a jdeme se z výšky rozhlédnout po okolí města. Vybírají 20,- Kč na obnovu kostela jako každý rok, ale nějaké výrazné opravy nikde nevidím. Zřejmě příspěvky flanďáci propíjejí v mešním víně. Rozhled je opravdu pěkný, výletníci se na věži střídají po houfech ( není divu, věž je otevřena jen při zahájení lázeňské sezóny ). Po sestupu se jdeme trochu projít, ale hlavně míříme do cukrárny na kávu a zákusek. Kratší posezení záhy končíme a procházíme další stánky, atrakce a hudební scény. Před jednou hodinou máme sraz s Milanem a Járou ( ten v ruce třímá litrovku domácí meruňky ) u muzea. Přesně v 13.00 hod. začínáme zajímavou prohlídku místního muzea. V expozici je vystaven porcelán z okolí Teplic mapující celou historii výroby, a také porcelán ze vzdálenějších továrniček. Mají zde poměrně rozsáhlou sbírku. Procházíme i několik pokojů vybavených honosným zámeckým nábytkem ( měli se dobře feudálové ), v další místnosti si prohlížíme starožitné hodiny a na závěr nás čekají obrazy a sochy různých svatých. Po ukončení prohlídky se domlouváme na pauzu s obědem.
Vydáváme se do restaurace u Švejka ( loni to zde docela šlo ), bohužel je tady plno a na jídlo mají neskutečně dlouhé čekací doby. Sedíme venku, dáváme si jen pití a někdo i polévku ( přímo pidi porce ). Jediné pozitivum návštěvy restaurace je, že v klidu vybíráme a zamlouváme ubytování na letošní dovolenou v jižních Čechách. Protože se již nikomu z nás nechce zkoušet štěstí v přeplněných hospodách, dává si každý u stánku na stojáka na co má chuť ( párek, klobása, kotleta atd. ). Počasí se začíná kazit, na konec května je docela zima, ale lidí je stále více. Největší hudební hvězdy vystupují až večer, davy lidí se tedy ještě zvětší. Naše skupinka se na nějaký čas rozpadá, každý jde kam ho srdce táhne. Míša s Alenou mizí v butiku s oděvy, Jára zaujatě sleduje delší dobu živou sochu ( celý den takhle stát a jen občas se pohnout, musí být pořádná makačka ), ostatní popíjejí a poslouchají hudbu na různých scénách. Od všech kapel zachytíme vždy jen kousek vystoupení. Po páté hodině se počasí úplně kazí, k zimě se přidává i déšť. Domlouváme se na dřívějším odchodu, protože Milan jde na noční a někteří z nás jsou již unaveni. Odjezd je naplánován v 18.26 hod. a ukazuje se to jako dobrý nápad, neboť před šestou hodinou začíná pořádná průtrž. Zmoklí se scházíme na nádraží, všichni trefili a dorazili včas. Mírně navlhlí sedíme ve vlaku a popíjíme zbytky meruňky. Petr nás jako takřka po celý den terorizuje svým fotografováním momentek ( hlavně naše obličeje z bezprostřední blízkosti ), některým to trochu vadí, ostatní rezignovali. Bavíme se o dnešních zážitcích, cesta pěkně ubíhá.
Po příjezdu na hlavní nádraží v Ústí nad Labem se loučíme s Alenou, která pokračuje do Litoměřic a jdeme na chvíli na Rychtu. Tady se hned při příchodu stihnou Petr a Jára pohádat s číšníkem ( nelíbí se mu takřka prázdná láhev meruňky v Járově ruce ). Tak jí dopijí před ním a nechávají mu ji u výčepu jako bonus. Milan si dává kávu a pospíchá radostně na noční šichtu ( všichni ho litujeme ). Ještě se ovšem stihne pobavit scénkou, kdy Míša neúmyslně lehce šťouchne do přicházející číšnice, a ta vylije celé kafe na Járu. Jára je gentleman, protože není opařen, trochu si zanadává, ale vše bere sportovně ( chce jen novou kávu ).
Trochu hodnotíme dnešní akci a ještě méně pijeme. Až na zmoknutí a vlezlou zimu v závěru, bylo vše v pohodě. Všichni akci chválí, nikdo si nestěžuje ( to by si mohli zkusit ). Určitě se příští rok rádi vrátíme. Jsem rád, že kromě klasických turistických výletů se všem líbí i tyto spíše společenské a kulturní akce, někomu možná i více ( asi že se tolik nešlape ). Počet dnešních nachozených kilometrů se špatně odhaduje, liší se i u každého jednotlivce. Jako vedoucí oddílu tedy určuji, samozřejmě po dohodě s několika poradci jako oficiální počet 8 km ( můžete si ho zapsat do svých turistických deníčků ). Není sice ještě tak pozdě, ale po kratším vyhodnocení se pomalu rozcházíme. Nebyl to nijak extrémně náročný den, ale všichni se již těší do tepla svých domovů. Zdravím všechny kamarády i cizí čtenáře a na dalších akcích ahoj.
Sportu, turistice a hlavně O.P.A.T. u zdar.


sepsal: Vik
9.6.2006

zpět