DOVOLENÁ V JIŽNÍCH ČECHÁCH 2006

Účastníci: David Kováč
Petr Onemichl
René Paulík
Jára Binar
Viktor Kováč


SOBOTA 10.6.2006


Rok se sešel s rokem, a my již po 11 té vyrážíme na týdenní chlapskou dovolenou. Tentokrát jedeme do jižních Čech k malebnému městečku Kaplice. Složení výpravy by mělo být stejné jako loni, jen by měla v průběhu týdne proběhnout výměna dvou účastníků: Milan vystřídá ve středu Járu. Ubytování máme zamluvené v malé vísce Bída ( název nás neodradil ) u paní Vohradské. Letos bere auto – svou nablýskanou Fábii Petr. Odjezd domlouváme na časné ráno, abychom se mohli po cestě někde v klidu stavit na oběd a podívat se na nějaké památky.
Ranní odjezd probíhá v pohodě, Petr nás postupně nakládá před našimi domovy. Akci trochu zbrzdí jen Jára, který si přispal. Jedná se jen o pár minut, bereme to s úsměvem. V zadní části vozu jsme ve třech pořádně namačkaní, holt jsme ramenatí chlapi. Pohodu má jen navigátor Jára, který získal místo vedle řidiče díky největšímu břichu. Také zavazadla do kufru se nám vešly jen tak tak. Něco po sedmé hodině ranní jsme kompletní a vyrážíme vstříc týdennímu dobrodružství.
Petrovo přibližovadlo solidně uhání a provoz též ještě není hustý, ujeté kilometry rychle přibývají. První zastávku děláme až na pumpě před Benešovem. Odskočíme si na toaletu a kupujeme něco na snídani. Trochu se protáhneme, najíme se a pokračujeme dál. Jára nás přemlouvá, ať zastavíme pod Konopištěm pro jeho první turistickou známku z dovolené. Necháváme se obměkčit a na parkovišti zastavujeme. Jára vybíhá k prodejnímu místu, ostatní se rozhlížejí po okolí. Zatím je zde liduprázdno, stánkaři se připravují na nápor zahraničních turistů. Koukám se na prodejní sortiment, klasika: české sklo a porcelán, obrázky, becherovka a další žádané věci. Jára si vítězně nese první úlovek – turistickou známku a jedeme dál.
Další zastávka je v Táboře, pro mne jako obdivovatele husitů zajímavé město. Procházíme po hradbách, kde je tzv. Žižkova bašta, okukujeme historické domy a kostely, mají zde i pěkný městský vodopád. Renda, který nás chce po městě znalecky provést, bloudí. Hned sklízí zasloužené poznámky od ostatních. Krátkou procházkou jsme vyhládli, a tak jdeme do restaurace U Švejka na oběd. Všichni jsme spokojeni, a i David - kritik říká, že to ušlo. Přesunujeme se autem až před městskou rozhlednu Hýlačka ( 525m ), která je z roku 1925 a má tvar husitské hlásky. Nejvíce se toto zdolání rozhledny líbí Davidovi, který vždy šetří každý krok. Podíváme se na město z výšky, prohodíme pár slov s paní, která nám dává do sešítku razítka a pokračujeme směr Kaplice.
Zastavujeme v Soběslavi, kde si chceme dát kávu a něco na zub, bohužel zjišťujeme, že je vše zavřeno. Kostelní věž, cukrárny i obchody jsou na zámek. V muzeu si alespoň otiskneme razítka a Jára kupuje turistickou známku. Pokračujeme do Veselí nad Lužnicí, kde je též pusto a prázdno. Nakonec najdeme alespoň jednu otevřenou restauraci, kde dáváme občerstvení a Jára získává další turistickou známku do sbírky. Přes České Budějovice pouze projíždíme a za chvíli jsme v Kaplici. Na radu Davida v Penny kupujeme jen proviant na nedělní snídani. Městečko si neprohlížíme, neboť časově to vychází tak akorát abychom stihli domluvený čas přebrání chalupy.
A jsme na místě: v Bídě, opravdu malé vísce s několika baráčky, ale alespoň tady bude klídek. Přebíráme chalupu od p. Vohradské, obhlížíme všechny místnosti a ubytováváme se. Chajdička je solidní, udržovaná, líbí se nám. Máme k dispozici dva pokoje, obývací pokoj s krbem ( dřevo je připravené – pořádná hromada ), vybavenou kuchyň, sociální zařízení, dvorek, zahradu a před stavením je ohniště. Losujeme, kdo kde bude spát ( dvě postele jsou měkké, tak na bolení zad – ty nikdo nechce ), vybalujeme a za chvíli jdeme na procházku po blízkém okolí.
Míříme do nedalekého Soběnova, tady dáváme pivko a předběžně zamlouváme místa na pondělní fotbal. Dále si prohlížíme náves, fotbalové hřiště a kuželnu, kde bych si rád některý den v týdnu hodil. Potom nás David vede přes les do další vsi Besednice. Cesta je podstatně delší než po silnici, ale ve stínu a po lesních pěšinách se šlape skvěle. Nepotkáváme ani živáčka a užíváme si první den dovolené. V Besednici trochu větší vesnici jsou dvě hospody. Jdeme do té větší, kde bývají i diskotéky. Bohužel pro tance chtivé kamarády je zde dnes místo zábavy svatba. V lokále dáváme první pivo a hned si s námi chce povídat starší podnapilý domorodec ( ptá se jestli nejsme boxeři z Českých Budějovic ), na chvíli si sedá a pořád něco povídá. Naštěstí za chvíli odchází a my pozorujeme další osazenstvo. Je vidět, že pijí celý den. Někteří spí na stole, další hulákají jak na lesy a jeden mlaďas hází šavli pod stůl. Dlouho zde nezůstáváme, rychle dopijeme pivka, sníme malý gáblík a jdeme se podívat do druhé restaurace. Tady není kromě několika místních borců na baru ani noha, nevaří zde, je to taková vesnická nálevna. Dáváme si dobrý Egenberg dvanáctku za 15,- Kč, posloucháme hudbu pouštěnou z hracího stroje ( kvalitní muzika ) a za tmy jdeme na chajdu. Na chalupě sedíme u krbu ( roztápí se trochu déle, ale podaří se ), pijeme meruňku a předběžně plánujeme akce na celý týden. Postupně odpadáme a jdeme do pelechů. V dnešním zahajovacím dni jsme našlapali 13 km.

Tábor – roku 1420 bylo založeno Janem Žižkou opevněné sídliště, které se postupně
přeměnilo na město. Po jistou dobu bylo samostatnou politickou a také
hospodářskou veličinou, před autoritou panovníka se sklonilo roku 1452,
kdy kapitulovalo před vojskem Jiřího z Poděbrad. Dnes má 36 000 obyvatel.
Město bylo obehnáno dvěma hradbami, hlavní a nižší, mezi nimi byl 10 metrů
volný prostor tzv. parkán v němž nepřítel nemohl nalézt žádný úkryt. Většina
hradeb byla v průběhu 19. století zbořena.

Žižkova bašta – zvaná též Velká, byla součástí složitého městského opevnění, které v 15.
století řadilo Tábor mezi nejlépe opevněná města v Evropě.

Kaplice – Město na řece Malši, které má nyní přes 7000 obyvatel. První písemná zmínka z
roku 1257, ve 14. století je již městečkem a roku 1382 se stává městem s voleným
rychtářem a konšely. V 16. století zde byla založena stanice poštovní linky na
trati Praha – Benátky. Zajímavostí je několik kilometrů vzdálené nádraží, neboť
městská rada odmítla v roce 1870 železnici jako konkurenci místních formanů.
Ovšem hlavní zajímavostí tohoto místa je to, že zde od svých dvou let do dospělosti
žila významná členka O.P.A.T.u Michaela W.
zpracoval: Vik 4.7.2006


NEDĚLE 11.6.2006




Protože je neděle, přispíme si do půl deváté, rozkoukáme se, snídáme a vyrážíme autem do Kaplice nakupovat. Otevřen je pouze supermarket Penny, kde jsme byli již včera. Naštěstí mají celkem solidní výběr, takže se dostatečně zásobíme vším možným proviantem. Vracíme se zpět na barák, tady si dáváme menší svačinku a krátký oddech. V 11.30 hod. vycházíme na kratší turu.
Po několika stech metrech na křižovatce za Bídou se napojujeme na zelenou turistickou značku a přes další pidi vesnici Smrhov míříme k prvnímu dnešnímu cíli: zřícenině hradu Pořešín. Po několika kilometrech příjemné cesty lesem jsme na místě. Zřícenina je docela rozlehlá, místní občanské sdružení se jí snaží zachránit a alespoň trochu zakonzervovat. Dříve byl hrad skrytý v lese, ale vichřice v roce 2002 udělala velký polom, nyní je hrad kompletně odlesněn a odkryt. Výhodou je, že je zřícenina pěkně vidět, ovšem nevýhodou je, že bude rychleji chátrat. Mezitím co si ostatní prohlížejí areál hradu a čtou si historii a zajímavosti na výkladových tabulích, David si nedělá násilí a na odpočívadle si trochu zdřímne ( obdivuhodná kondice na začátku dovolené ). Při zápisu do knihy návštěv zjišťujeme, že děda kterého jsme na odpočívadle vystřídali sem chodí každý rok již 30 let. Alespoň to uvedl při svém zápisu do knihy a vypadal na zkušeného turistu. Dáváme si menší občerstvení, odpočíváme a s rozespalým Davidem pokračujeme dál.
Přicházíme do vesničky Pořešín ( zas jen pár baráčků ), kde si chceme dát pivko. Ovšem jako ve všech okolních vískách ani zde není hospoda. Všichni si musejí tahat lahváče ze supermarketů. Po silnici dojdeme po modré značce k zajímavému betonovému mostu přes řeku Malši, který je z roku 1913. Přecházíme ho a odbočujeme k řečišti řeky, podél které budeme chvíli šlapat. Procházíme podél chat, ve kterých je již několik prvních chatářů a přicházíme k prázdnému, ale zachovalému a opravenému táboru. Na letní sezónu jsou již připraveni. Zavzpomínáme hned na naše pionýrské tábory před hodně lety. Nebylo by špatné dělat na nějakém táboře oddílového vedoucího. Ovšem v oddíle by museli být pohledné dívky od sedmnácti let výše. Tábor je na pěkném místě, mají zde jez na koupání, zátočiny pro jízdu na lodičkách a údolíčko je nádherné.
Vycházíme z údolí říčky a u vesnice Malče ( zase bez hospody, a tím i bez pivka ) přecházíme na zelenou turistickou značku a míříme na rozhlednu stojící na hřbetu Slabošov. Jedná se o bývalou vojenskou hlásku, kterou radiokomunikační firmy osadily svými vysílači. Naštěstí to byly ty lepší firmy a zprovoznily i vyhlídkovou plošinku pro nás turisty ( bohužel to není pravidlem ). Při příchodu máme radost, že je otevřená a volně přístupná, toto také není zatím pravidlem. Po 120 schodech vystoupáme do 24m výše a rozhlížíme se po okolí. Výhled je 360 stupňů a díky jasnému počasí je vidět do daleka. Po sestupu míříme do Besednice, kde se snad konečně dočkáme piva. Sedíme v restauraci, kde byla včera svatba, a kde je dnes jen pár místních obyvatel a stejná rázná číšnice. Je tu dnes opravdu lepší posezení. Dáváme si jídlo ( opožděný oběd ) i pivka, posedíme a jdeme na chajdu.
Při přesunu na barák a při sledování fotbalu, četbě či povalování nám opět vyhládne, a tak si v nové elektrické troubě upečeme kuře. Po náročném dni ( ani ne snad délkou trasy, jako vyčerpávajícím vedrem ) se pořádně nacpeme. Když nám trochu slehne, jdeme do Soběnova na pivo ( takřka celý den jsme sušili hubu, tak to chceme napravit ). Unaveně sedíme, pomalu popíjíme a jedním okem sledujeme fotbal. Stihneme i probrat plán na zítřejší den a okolo desáté jdeme domů. Na chalupě se ještě chvíli posedí ( individuálně, dle výdrže ) a pak se jde na kutě.
I dnešní den byl zajímavý, počasí celkem vyšlo. Zatím jsme všichni zdraví a plni sil. Dnes se nachodilo solidních 17 km a navštívili jsme zříceninu hradu a rozhlednu. Nikdo z osazenstva si zatím nestěžuje, že bych ho jako velitel přetěžoval. Snad všem elán vydrží i v dalších dnech dovolené, neboť počasí má být i nadále velmi teplé a turistických akcí máme připraveno ještě dost.


Hrad Pořešín – stojí na ostrohu nad říčkou Malší, založen byl koncem 13. století Bavorem III.
ze Strakonic. Oldřich z Rožmberka ho nechal v roce 1434 zbořit, aby nepadl
do rukou husitů. Od této doby nebyl opraven. Dnes zde můžeme spatřit zbytky
zdiva hradního paláce, hradeb, základy věže a několik příkopů.


Besednice – jedna z nejstarších obcí v oblasti, první zmínky již ze 14. století. Leží při severo-
západním úpatí Slepičích hor. V okolí obce se nachází naleziště vltavínů.


Rozhledna Slabošovka – ( 624 m ) železná rozhledna postavena roku 2002 na plochém návrší
Slabošovka. Výška je 36m a vyhlídková plošina je ve 24 m. Pěkný
kruhový rozhled 360 stupňů. Vidět můžeme: vrch Kohout, Jelení
vrch, Kamenec, Novohradské hory, zříceninu Pořešín, rozhlednu
Kleť atd.


Zpracoval: Vik
4.7.2006

Středa 14.6.2006

Ráno je každé jako jiné…Viktor s Rendou vstávají kolem osmé a jdou si zaběhat ( 5 km ). Ostatní ještě dřímou po dlouhém večeru u krbu. Hlavně Jára, který asi s vidinou brzkého odjezdu z dovolené vychutnává každou chvilku na kavalci. S Járou je to vůbec těžké…jeho ranní siesty děsí snad každého „opaťáka“. Plánovaný brzký odjezd je tím pádem v trapu a my vyrážíme kolem půl jedenácté směr Budějovice. Cestou navštěvujeme obec a přehradu Římov. Radnice je sice zavřená, ale klukům (Járovi s Viktorem) se daří přemluvit asi starostu k prodeji turistické známky a věnování razítka obce. V době, kdy jsme navštívili onu přehradu ještě nebylo známo, že je využívána organizovaným zločinem k „uklízení“ nepohodlných osob. Přesto byl výhled na hladinu nádrže jedinečný.
Cesta do Budějovic proběhla v poklidu a po malém hledání a tápání se nám podařilo zaparkovat v centru města bez poplatků. Sluníčko začíná pěkně sálat a tak razíme do místního plaveckého bazénu. Vcelku příjemné prostředí s vířivkou, parní lázní, skokanským můstkem a velkým bazénem mírně pokazil jen uzavřený tobogán ( byl otevřený až od 14.00 hodin ) a Renďova prasklá guma u plavek ( buď moc přibral nebo byla guma zpuchřelá ). Kdo chtěl si zaplaval, jako třeba vodník Réňa, jiní - Jarda a Davidem jako správní šviháci vegetili na lehátkách u bazénu. Pro úplnost uplavané metry :

Renda 2000 m
Viktor 500 m
Petr 500 m
David 100 m
Jára 0 m … ovšem umělecký dojem na jedničku 

Po takovém sportovním výkonu pěkně vyhládne,proto se jímáme cestou do města hledat vhodnou hospůdku. Klasik Jára hledá knedlo, vepřo, zelo a Plzeň ( když už jsme v těch Budějicích ). David řídící se heslem kdo hledá, ten najde…nebo spíš kdo vybírá, ten přebere, se přidává k Járovi. My ostatní končíme v útulné čínské restauraci. Jídlo dobré a ceny příznivé. Ještě před tím byl dohodnut sraz u Černé věže v 15.00 hod. Protože Viktor, Renda a Petr jsou najedení o něco dříve, navštěvují pekárnu na náměstí Přemysla Otakara II. Zelňáky odtud jsou opravdu výborné. Petr ještě pátrá po antikvariátu. Ostatní mezi tím už stoupají na Černou věž, jen David věrný svojí tradici, že na dovolenou jezdí odpočívat, zůstává dole na lavičce. Výhled z věže je na celé Budějovice a hlavně na náměstí moc pěkný…ještě pár snímečků a hurá dolů.
Nic naplat, čas ubíhá a Járovi zvlášť rychle, protože mu brzo pojede vlak. Jára je však „na pohodu a svěží“. Chvílemi to vypadá, že snad ani nechce odjet domů. Zvláště, když se na poslední chvíli rozhoduje navštívit infocentrum. Což o to, ale my ostatní ho marně hledáme a dalo by se říct, že jsme z toho nervóznější než on. Jára s ležérností sobě vlastní má však všechno pod kontrolou a tak se nakonec všichni přesouváme k autu a poté na nádraží. Vysazujeme Járu a jdeme hledat parkplac. Na poslední chvíli dorážíme k vlaku, Jára už na nás mává z okénka vozu, hnedle za mašinou. Loučení nám zpestřují Járovi spolucestující, kteří nervózně čekají na odjezd. Zvláště ti s flaškou vína v ruce. Strojvedoucí je asi deset minut přesvědčuje, že už pojedou, ale marně. Konečně výpravčí pískne a vlak se dává do pohybu. Na chalupu se vracíme ve čtyřech, ale má to zas výhodu pro osazenstvo na zadních sedadlech auta. Konečně se můžou lidsky posadit.
Večer roztápíme v krbu a příjemně vegetíme. Postupně odpadáme. Zítra je odpočinkový den…




Čtvrtek 15.6.2006

Dnes je odpočinkový den, ale od rána tomu nic nenasvědčuje. Nejprve si jde Viktor, Renďa a Petr zaběhat ( 5 km ). Po snídani se Viktor s Renďou vydávají do Kaplice pěšky ( cca 8 km ). Domlouváme se, že Petr a David za kluky přijedou autem kolem 11.00 hod., a že si pak dáme společně gáblík v některé z místních restaurací. Mezi tím si Petr myje auto. David je asi jediný, kdo si umí vychutnat odpočinkový den…u televize.
Přesun do Kaplice je poněkud delší, protože Petrův orientační smysl doznává ještě některých nedostatků. Scházíme se v Kaplici v cukrárně ( doporučila nám Míša, jako správná rodačka ). Kluci se svěřují s dojmy z pěší cesty. Dortíky jsou výborné. Petr s Renďou vybírají rybářské potřeby u místního vietnamského obchodníka, aby mohli vyzkoušet jak „berou“ v rybnících v okolí Bídy. Pak následuje prohlídka Kaplice a oběd v bufíku na náměstí. Kupujeme nějaké buřty a pivko na večer a přesouváme se zpátky do Bídy. Petr si připravuje prut z akátu za pomocné asistence Renďi. Viktor si čte a David…kouká na televizi .
Viktor jako správný kuželkář domluvil s místními návštěvu kuželny v Soběnově na 17.00 hod. Mají tu dvě dráhy slušné kvality, jen ti mravenci křupou pod nohami. Prohodíme pár vět s místními sympatickými kuželkářkami a jde se na dráhy. Viktor opět s plným nasazením, ale nemá svůj den a je kapánek nervózní. Ostatní se baví dobře ( nejen na jeho účet ). Petr hází svůj standard a David s Renďou si dobře zatrénují. Pravda je, že není od věci zaházet si i u konkurence, člověk tím získává lepší přehled o svých schopnostech a návycích. Výsledky, ale nejsou špatné :

Petr 440 ( 120 HS )
Viktor 428
David 360
Renda 288

V kuželně se Petr dozvídá smutnou skutečnost, že ryby v místních rybníčcích nejsou, proto si alespoň zvedá náladičku v restauraci v Soběnově. Všichni se těší na grilování a tak jedeme zpátky na barák. Ohniště pěkně praská a párečky voní. Čekání si David zpříjemňuje pokecem s místními krávami ( čtyřnohými ! ). Posezením u krbu zakončujeme dnešní skoro odpočinkový den.

Zapsal Petr
 

 PÁTEK 16.6.2006

Tak dnes opět přebírám od kamarádů vedení zápisu z dovolené do svých rukou. Milan, který měl psát pátek a sobotu bohužel na dovolenou nedorazil ( pracovní starosti a povinnost přijdou vždy nevhod a ve špatný čas ), takže to zbylo na velitele. Závěr týdne a s tím i konec dovolené se k nelibosti všech blíží, uvidíme co nás v posledních dvou dnech čeká. Nebudou se určitě konat nijak extrémní turistické a sportovní výkony, neboť je neustále vedro a všichni jsme docela utahaní.
Vstávám jako první v 7.00 hod. a jdu se lehce proběhnout. Ostatní po včerejším koulení v kuželně ještě vyspávají. Po mém návratu z běhu všichni až na Davida vstali, ten přebral otěže posledníčka po Járovi. Po snídani, ranní hygieně a vykopání Davida z pelechu chceme vyrazit na kratší výlet po okolí. Nakonec vycházíme v solidních 10.00 hod.. Jdeme po silnici přes malé vsi Přísečno a Blansko, kde moc obyvatel nevidíme. Z některých kopečků vidíme Kaplici. Procházíme okolo Hradištského vrchu a pomalou chůzí pokračujeme dál. Pozdě si uvědomuji, že jsem v nějakém průvodci četl, že jsou zde zbytky slovanského hradiště. Dojde mi to, až když jsme o pořádný kus cesty dál. Snad někdy příště, stejně zde nebyla žádná odbočka a značení. Museli by jsme to hledat a v panujícím pařáku by kamarádi nebyli příliš rádi ( to bych si vyslechl jmen ).
Procházíme nad dětským táborem, který vypadá z výšky sympaticky. Hned bych se vrátil do dětských let a zařádil si tady. U cesty také narážíme na malou, starší, ale zajímavou vodní elektrárničku, která je zřejmě ještě funkční. Potkáváme zde zpoceného a zadýchaného staršího pána, který se vyčerpaně ptá, jak to má ještě daleko do Blanska. Uklidňujeme ho, že již jen přibližně 1,5 km. Držíme mu palce, aby to ve vražedném teple zvládl ve zdraví a přežil. Cesta vede naštěstí pro něj skoro pořád lesem, takže má šanci. Chvíli se bavíme o zchváceném kolegovi turistovi a směřujeme k Mlýnu u dubu. Zde je rozpadlá ruina starého mlýna a opravený, ale uzavřený penzion nazvaný Mlýn u dubu. Funguje zřejmě jen přes léto v sezóně, nebo si někdo ukousl velké sousto a opravou se vyčerpal tak, že zde není otevřeno vůbec. Je to tady docela pěkný kout, řečiště potoka je sice vyschlé, ovšem při větší vodě to musí být zajímavé.
Podél potoka přicházíme ke skalní stěně , kde je na jednom skalním suku zřícenina hrádku Sokolčí. Jdeme se tam podívat, jsou to opravdu jen nepatrné zbytky. David věrný tradici se nahoru neškrábe a jde napřed. Výhled ze zříceniny do údolíčka s potokem je pěkný. Celý lesík u skal je plný mravenišť a mravenců. Takovou koncentraci těchto malých pracantů jsem ještě neviděl. Po slezení ze skal procházíme kolem menší vodní nádrže pod Soběnovem z roku 1924 ( byla před nedávnem modernizována ). Davida doháníme u penzionu Na hrázi, kde se opaluje na lavičce. Nešel dovnitř, neboť na dveřích mají cedulku, že jsou plní a ani restaurace, že není otevřená. Vidím, že uvnitř nějací lidé sedí a protože máme žízeň, jdu se zeptat, zda by nám nenatočily alespoň jedno pivo. Máme štěstí paní vládnoucí výčepu se ve vedru smiluje a natočí nám nakonec každému pivka dvě. Všem po výšlapu opravdu chutná. Osvěžujeme se, krátce odpočíváme a pokračujeme v putování dál.
Cesta do Děkanských skalin je ještě celkem příjemná, jdeme poměrně ve stínu. Ovšem závěr výletu, kdy šlapeme po rozpálené silnici do Soběnova není nic extra. Snažíme se nepříjemný úsek zdolat rychleji, jen David se za námi plouží jako v posledním tažení a šoupe paty po zemi. U Davida člověk nikdy neví, zda nemůže, nebo úmyslně zpomaluje tempo, aby ostatní tak nehnali. Nějak se do vsi dopotácíme a v konzumu si kupujeme nanuky a nějaké drobnosti k večeři. Restaurace má ještě zavřeno, takže si ani nemůžeme dát pivo. Naštěstí již zbývá jen kousek cesty, za chvíli jsme na chalupě.
Dnešní nijak dlouhý výlet nás docela utahal. V těchto vedrech je i turistika náročným sportem. V chládku chalupy odpočíváme: někdo kouká na fotbal, jiný čte a další se jen povaluje. David k večeři upeče chutnou kuřecí roládu, najíme se a pokračujeme v odpočívání. Pomalu dopíjíme zbytky calvadosu a meruňky, přece takovou dobrotu nepovezeme zpět. Byla by to ostuda. Jak máme trochu alkoholu v krvi, začnu si s Rendou vyměňovat názory ohledně podnikání, kapitalismu, komunismu, sociálního smíru, spravedlnosti a dalších zajímavých témat. Pěkně se pohádáme, neboť každý stojíme na jiné straně barikády. David a Petr nás jako nestranní soudci mírní. Trochu jsme zpestřili závěr dovolené. Naštěstí se o těchto věcech v oddíle moc nebavíme, takže se nehádáme. Politiku a další témata, která by nás mohla rozdělovat se snažíme v O.P.A.T.u nepěstovat. Spát již jdeme všichni celkem v pohodě. Pohádali jsme se stejně proto, že nám leze na mozek to vedro a hlavně proto, že jsme naštvaní z konce dovolené. Dnešní výlet měřil celkem 14 km.



Blansko (590m ) - ves 2 km východně od Kaplice. Stojí zde původně gotický kostel sv. Jiljí,
přestavěn roku 1735. Daleký rozhled: do údolí Malše, Novohradské hory,
na Kleť a za příznivého počasí na část Alp.



Vodní nádrž u Soběnova – na říčce Černé stojí malá vodní nádrž s elektrárnou z roku 1924,
je zde možnost rekreace,koupání a rybaření.


Zřícenina Sokolčí – na strmém ostrohu ukončeném 25 m vysokou skalní stěnou stojí zřícenina
nevelkého hrádku postaveného ve 13. století Benešem z Michalovic. Hrad
byl zbořen v husitských dobách Oldřichem z Rožmberka aby ho nedobyli
husité. Dnes jsou zachovány pouze nepatrné zbytky.


Zpracoval: Vik
4.7.2006
 

 SOBOTA 17.6.2006

Tak je tady poslední den dovolené, který je navíc věnovaný balení a cestě domů. Jako každý rok nám pobyt neskutečně rychle utekl. Vstáváme okolo osmé hodiny a po vydatné snídani se pouštíme „ radostně „ do balení našich věcí. Nemáme toho moc, takže nám to jde od ruky a za chvíli je hotovo. Trochu ještě poklidíme, i když jsme moc nepořádku nenadělali, jsme totiž čistotní a pořádkumilovní. Chalupa je k předání připravena minimálně ve stejném stavu jako při našem příjezdu před týdnem. Jen dřeva naši pyromani David a Jára spálili v krbu pořádnou hromadu, takže pan Vohradský si pěkně mákne aby nachystal dřevo dalším dovolenkářům. Po úklidu a balení již jen čekáme na p. Vohradskou, s kterou jsme domluveni na 10.00 hod.. Naši ubytovatelé jsou přesní, předáváme chalupu, platíme doplatek za elektřinu a můžeme vyrazit na zpáteční cestu.
Na silnici nabíráme Davida, který nechtěl čekat a předávat chalupu, takže vyrazil napřed ( najednou mu chůze nevadí ). Míříme přes Trhové Sviny do Trocnova, kde navštívíme památník Jana Žižky jednoho z našich nejlepších vojevůdců. Dnes o něm sice vycházejí knihy, které zmenšují jeho vítězství a bitvy a zdůrazňují jeho lapkovskou minulost, fanatismus a krutost ( ta ovšem byla dána dobou, která se s nikým nemazlila ). Podle mne to stejně byl hlavně skvělý válečník ( ostatní věci se po tak dlouhé době těžko mohou objektivně hodnotit ). Přijíždíme k památníku a vydáváme se po značeném okruhu, který má zastávky s informačními tabulemi na zajímavých místech. Celému památníku dominuje 12 m vysoká socha Jana Žižky z let 1958-1960, dále vidíme základy jeho rodné tvrze a nedaleko další základy tvrze jeho příbuzných. Procházíme kolem dvou rybníčků a kamene, který je vztyčen jako památník na místě dubu, pod kterým se válečník údajně narodil. Dub pokácela vrchnost v 18. století, aby se zde nemohli vesničané scházet a zapomněli na husitskou dobu. Do muzea nejdeme, stačí nám procházka přírodou a hlavně kamarádi chtějí pokračovat domů. Celý okruh není dlouhý a vede takřka stále lesem, takže tolik netrpíme vedrem. Kupujeme Járovi turistickou známku a chystáme se pokračovat.
Ještě nás trochu zdrží školní výlet na kolech, který právě přijel. Jedna z učitelek se ptá jestli nemáme hustilku na kolo. Jako správní sportovci ji samozřejmě máme, a tak já a Renda jim gentlemansky přifoukneme dvě kola. Druhá z učitelek vidí naši ochotu, a tak hned vyzývá všechny děti, ať si pořádně zkontrolují všechny duše. Naštěstí pro nás je mají v pořádku, jinak by jsme si pěkně mákli. Některé z učitelek jsou sympatické a pohledné, mohli by jsme hodit řeč, ale David a Petr nás popohánějí k odjezdu, neb se už vidí doma. Nedá se nic dělat, zvedáme kotvy a vyjíždíme.
Další zastávka nás čeká v Písku ( Petr zde vojákoval, tak nostalgicky vzpomíná ). Na náměstí si dáváme na oběd pizzu, projdeme se po nábřeží a prohlížíme si nejstarší kamenný most v Čechách. Je odpoledne, pařák, moc lidí po městě nekorzuje. Ještě zaskočíme do informačního centra, kde získáváme razítka a pokračujeme domů. Cesta v tom vedru je úmorná, naštěstí jede Petr svižně, provoz není hustý a cíl se blíží. Po čtvrté hodině nás Petr postupně vysazuje před našimi domovy. Dnešní den jsme se rozloučili s dovolenou nachozením 5 km. Další společná dovolená je již minulostí, čeká nás jen vyhodnocení v restauraci a samozřejmě další oddílové akce.


Trocnov – rodiště Jana Žižky, v roce 1960 je místo pietně upraveno na památník. Kromě
sochy od profesora J. Malejovského z let 1958-1960, je zde vztyčen kámen z
roku 1908, archeologicky odkryty dva menší dvorce ( tvrze ) a v bývalé hájovně
je zřízeno muzeum. V jednom z dvorů prý žil Jan Žižka a druhý patřil zřejmě jeho
strýcům Mikši a Peškovi.

Písek - město založeno v polovině 13. století a název získalo podle zlatonosných písků řeky
Otavy. Ve druhé polovině 13. století patřilo mezi nejdůležitější města v království,
Později již jeho význam upadal. Od začátku husitských válek stálo město na straně
husitů. Je zde k vidění nejstarší dochovaný most v Čechách – Kamenný most, který
je dlouhý 111 m. Dnes žije ve městě 30 000 obyvatel.


Malé vyhodnocení, shrnutí a postřehy:

Jak je na našich dovolených již dlouholetou tradicí, vyšlo počasí ( jen nemuselo být takové vedro, ale to by jsme už chtěli moc ). Protože na dovolenou jezdí více akcemi prověření jedinci, nebyly žádné velké konflikty či ponorková nemoc. Ubytování se podařilo vybrat kvalitní a stihli jsme navštívit spoustu zajímavých a pěkných míst. Sport byl letos trochu v pozadí, třeba to bude v dalších ročnících lepší. Ovšem není to podmínkou, vždy se pružně přizpůsobíme místním podmínkám.

Nyní následuje několik mých subjektivních postřehů ( dá se říct i popíchnutí ):

- Jára by mohl zlepšit vstávání a urychlit ranní přípravu ( vyjíždět či vyrážet na tury za
největšího vedra není ideální ).
- David by mohl zamakat na fyzičce, aby vydržel více chození ( povalovat se může doma, na
našich dovolených by měl být hlavní tzv. aktivní odpočinek ).
- Nebylo by od věci, před dovolenou si ujasnit, co každý z nás od pobytu očekává. Myslím tím
aby každý řekl co preferuje: turistika, sport, odpočinek, koupání, kultura atd., abychom vše
naplánovali k maximální spokojenosti všech ( samozřejmě v rámci možností a s mírou ).
- Výběr ubytování je na dobré úrovni, jen bych příště připravil méně možností ( do 5 tipů ),
aby byl snadnější výběr. Nejspíše i nadále zůstaneme u privátů, apartmánů či chat.
- Výběr turistických cílů a výletů je na dobré úrovni, jsou vidět několikaleté zkušenosti,
nemusí se nic měnit. Určitě je dobré, že plánujeme více výletů a pak si z nich jen vybíráme.
- Chtěl bych také pochválit Petra, který celou letošní dovolenou obětavě odjezdil jako řidič a
plnohodnotně nahradil Davida, který stejně obětavě odjezdil většinu našich předchozích
dovolených ( Davida chválím samozřejmě také ).
- S tím souvisí i plánování dalších dovolených, je otázkou zda vybírat odlehlá místa s nutností
jezdit všude autem ( tím přetěžovat řidiče ), nebo vybrat místo pobytu s možností objezdit
některé akce vlakem či autobusem.
- Všechny dobré nápady na vylepšení a zkvalitnění dovolených od ostatních jsou samozřejmě
vítány.
- Připomínky a výtky směřujte k vedoucímu oddílu a hlavnímu plánovači výletů a akcí ( já a
Milan ).
- Tyto postřehy a připomínky jsem sepsal, aby se rozproudila oddílová diskuse, cílem je další
vylepšení a zkvalitnění našich společných dovolených.

Za sebe jsem rád, že již tolik let jezdíme na společné a určitě vydařené dovolené. Snad nám to vydrží i nadále. Na dalších akcích oddílu ahoj.


Zpracoval: Vik
4.7.2006

zpět