LETNÍ POHODA V ČESKÉ KAMENICI

( akce proběhla ve dnech 21.7. a 22.7.2006 )

Účastníci: David Kováč
Petr Onemichl
Michaela Wolowiecová
Jan Vilímek ( Vilda )
Viktor Kováč



Pátek 21.7.2006

Původní plán této letní akcičky O.P.A.T.u byl trochu jiný, ale několik faktorů přispělo k tomu, že se program pružně měnil. Základem měl být sobotní rockový festival v Kytlici ( již dva ročníky někteří z nás navštívili ) a před ním byl naplánován výlet v okolí České Kamenice. Jako bonus mělo být páteční večerní posezení u Vildy na zahradě spojené s grilováním. Jsou však dovolené, a tak někteří zájemci o akci se věnovali rodinám a další byli pracovně vytíženi, nebo zdravotně indisponováni. Ze zbylých účastníků neměl nikdo o rockový festival valný zájem ( někoho nelákají festivaly vůbec, jiné odrazovalo velké vedro ), a tak došlo k zásadnímu škrtu. Účast na festivalu se zrušila. Grilování zůstalo a o sobotním výletě a dalším programu se rozhodneme v průběhu pátečního večera.
Po velkém odhlašování možných účastníků nás tedy v pátek po práci před čtvrtou hodinou odjela z Ústí nad Labem jen čtveřice. David jako řidič spolehlivě vezl mne, Míšu a Petra. Zastavili jsme v Děčíně v Tescu nakoupit něco na grilování a něco na zub. Po nákupu pokračujeme rovnou do České Kamenice. Okolo páté hodiny nás již vítá před svojí haciendou hostitel Vilda. Ubytováváme se, dáváme pivko na žízeň a sedíme v chládku chalupy. Zde si vyměňujeme informace o tom, co je nového a důvody které zabránili v příjezdu ostatním kamarádům. Při družném hovoru jíme různé chuťovky a popíjíme. Protože má Vilda na zahradě bazén, jdeme se před grilováním osvěžit. Také volá Renda, jestli akce platí a zda jsme na místě. Po potvrzení, že akce platí, Renda slibuje, že k večeru alespoň na chvíli dorazí. Zatímco se cachtáme ve vodě ( Míša je jak akvabela ), David kterého koupání neláká zodpovědně připravuje oheň na grilování. Přijíždí Renda a také hned hupne do vody. Mezitím David připravil první chod jídla – grilovací klobásky, jdeme konzumovat. Již se od stolu nehneme, jíme, pijeme a klábosíme. Jídla jsme připravili velké zásoby, nemusíme se bát, že půjdeme spát o hladu. Pití máme též kvalitní. Vilda pro nás chlapy koupil desítku Gambrinus a Míša si pochutnává na vlastnoručně vybraném šampaňském. Večer, který je díky menšímu počtu lidí komornější, rychle utíká. Nějakou dobu se bavíme i o naší „ milované práci „ a David, který není jako jediný z oboru si lehce zdřímne na lavičce u ohně. Asi to nebyla tak zajímavá debata. Renda ochutná od každého jídla kousek, vypije dvě nealko piva a spěchá zpět domů ( ať žije sobotní práce ). My ostatní se za tmy přesouváme do chalupy a sedíme dál. První odpadá Míša, která chce zřejmě být fit na ráno. Potom usíná David přímo před televizí na které nám Vilda pouští různé videoklipy oblíbených skupin a zpěváků ( zvuk je hodně nahlas ). Vydržíme sedět, poslouchat a popíjet do půl druhé, a potom jdeme konečně také do pelechů.




Sobota 22.7.2006

Ranní vstávání není po včerejším delším posezení zrovna ideální. Něco před osmou hodinou vyhlašuji budíček a všichni se k mému překvapení disciplinovaně zvedají z postelí. K snídani dělá Vilda čaj či kávu a má připravený dobrý domácí koláč. U jídla demokraticky probíráme dnešní program. Vidím na ostatních, že na nějakou delší trasu nemají náladu a chuť, proto domlouváme kratší výlet u Kyjova.
Z chalupy vyrážíme Davidovou Felicií přes malé vesničky Kunratice, Studený, Dolní Chřibskou, Doubice do Kyjova po úzkých lesních silničkách. Silnice jsou dost rozbité, jedeme pomalu a můžeme se rozhlížet po okolní pěkné krajině. Po příjezdu do Kyjova necháváme auto na zatím prázdném parkovišti ( přes den se solidně zaplní ) a jdeme k rozcestníku odkud chceme začít dnešní výšlap. Všichni se alespoň mohou podle údajů o kilometráži přesvědčit, že výlet na Kyjovský hrádek a okolí bude opravdu oddychový.
Vyrážíme po žluté místní značce a po chvíli procházíme kolem turistické ubytovny z první republiky ( je funkční ) a malého hřbitůvku, který již není používán. Noříme se do lesa a divokých skal. Hned od začátku trasy se je na co koukat. Ovšem po včerejším bujarém posezení trvá všem nějaký čas, než se dostanou do provozní teploty a jsou schopni si užívat nádhernou přírodu kolem nás. Místa zde nejsou tak turisticky profláklá, po celý výlet tady moc lidí nepotkáváme. Procházíme po pěšinách údolíčka, trochu se zapotíme při výstupech a za chvíli jsme na Kyjovském hrádku. Moc toho zde není, jen skály a na vrcholu upravená vyhlídka ze které jsou vidět kaňony, další skály a lesy. Je tady klid a pohoda. Posedíme na lavičkách pod hrádkem a zanedlouho pokračujeme. Jdeme na vyhlídku Pod praporkem, kde s Petrem seběhneme mezi skály po úzkých schodech prohlédnout si průlezy a malé skalní bludiště ( ostatní zůstávají nahoře opět na lavičce a kochají se rozhledy ). Já se ještě vyšplhám na skálu s praporkem a vracíme se k ostatním.
Zkouším kamarády přemluvit k pokračování v cestě po značkách, bylo by určitě na co koukat. Když však Vilda prozradí, že by jsme se stále vzdalovali od auta, protože trasa není okruh, tak se všichni chtějí raději vrátit. Začíná zase pařák, i když tady v lesích a skalách to ještě celkem jde. Vracíme se zpět jinou trasou po cyklostezce a občas potkáváme nadšence na kolech. Jdeme podél říčky Křinice, ve které nyní moc vody neteče. Na břehu alespoň vidíme několik žab různých velikostí. Jednalo se zřejmě o skokana hnědého, ovšem je to bez záruky, neb nejsem odborník. Před Kyjovem se naposledy marně pokouším výlet o něco prodloužit a lákám ostatní na 1.7 km vzdálený Kamenný vrch. Kamarádi se však již vidí sedět v hospůdce u studených nápojů a ve stínu, takže můj návrh neprojde.
Po několika minutách chůze sedíme v hospodě - penzionu Na fakultě, kde dáváme tekuté občerstvení. Na velkou kvalitu jídla to tady nevypadá, tak jen chvíli posedíme, popijeme a jdeme do jiné osvěžovny. David má z minula dobré zkušenosti s hospodou Kyjovanka, takže tam míříme. Ze začátku to vypadá jako dobrá volba ( hospůdka je útulná ), ale za chvíli měníme názor. Personál, nebo spíše majitelé jsou zcela neschopní. Objednáváme nealko pití a pivka desítky, ale již toto je problém. Obsluha nemůže zprovoznit pípu a na nealko v tom stresu zapomíná. Chvíli vydržíme čekat, ale pak měníme objednávku na pivka dvanáctky, která natočit jdou a připomínáme nealko. Přibližně po půl hodině máme konečně všichni své pití. Anabáze ovšem nekončí, neboť se ptáme co mají k jídlu. Kromě knedla-zela-vepřa které si objednává David mají z hotovek ještě guláš, kterým se nechává zlákat Petr a Vilda. Háček je v tom, že guláš se teprve vaří a bude prý přibližně za 20 minut. Míša si dává minutku, kterou dostává zároveň s hotovkou pro Davida za celkem rozumnou dobu. Popíjíme, klábosíme a guláš stále není. Asi po hodině se ptá mírně podrážděný Vilda co je s gulášem. Vrchní kouká, jako by o něm slyšel poprvé v životě, ale slibuje ho přinést. Když Petr připomíná, že si ho objednal s rýží, tak obsluha přikyvuje. Za chvíli je ovšem pingl zpátky a tvrdí, že si bude Petr muset na rýži nějakou dobu počkat. To je poslední kapka a Petr ruší objednávku. Pingl se tváří udiveně. Přibližně po necelých dvou hodinách od první zmínky o guláši se ho Vilda dočkal. Všichni jedlíci se shodují, že jídlo bylo dobré, ale to předlouhé čekání celý dojem zkazilo.
Ještě po cestě k autu nevěřícně kroutíme hlavami, kdo všechno dnes neprovozuje pohostinství. U auta koukne Vilda ostřížím zrakem na Davidovu SPZ a hlásí mu, že má propadlou technickou. David se směje, neboť si myslí, že je to jen Vildův žertík. Po chvíli mu ovšem úsměv tuhne, protože se sám přesvědčí, že technická je opravdu propadlá a to dokonce již celé dva měsíce. Brácha měl štěstí, že zatím nenarazil na policajty, měl by to za pěkně masnou pokutičku a od 1.7.2006 i za nějaké stržené body. Celou zpáteční cestu si z Davida utahujeme. Do České Kamenice se vracíme po hlavních silnicích přes Krásnou Lípu, Chřibskou, Rybniště a Lísku. Protože je vedro, nikoho nepřesvědčím, že by jsme se mohli podívat na město a okolí z kostelní věže, kde je vyhlídkový ochoz.
Jdeme tedy rovnou na barák. Všichni se koupeme u Vildy v bazénu, samozřejmě až na Davida, který si dá raději v chládku šlofíka. Vycachtáme se, dojíme co zbylo ze včerejšího posezení, dáme pití a hodnotíme akci. Převládá spokojenost, i vedro jsme přežili ve zdraví. Já osobně jen trochu lituji, že dnešní výlet nebyl delší. Nachodili jsme přibližně 6km. Uteklo to rychle jako vše příjemné a nás čeká návrat domů. Po kratším posezení a popovídání balíme a připravujeme se k odjezdu. Loučíme se s Vildou a míříme zpět do Ústí nad Labem. Než se nadějeme, vyklápí nás David před našimi domovy.
Nyní následuje krátké vyhodnocení celé akce. Dle mého subjektivního názoru proběhlo vše úspěšně, byla to taková menší komorní a odpočinková letní akcička. Podobných můžeme pořádat i více, hlavní je vždy zájem členů oddílu a účastníků akcí a jejich následná spokojenost. S ohledem na počasí a fyzickou zdatnost jednotlivých účastníků se dají trasy a jejich délky vždy operativně měnit. Ovšem nesmíme to s demokracií při vedení akcí moc přehánět, aby se z toho nestala anarchie. Jednou jsme turistický oddíl, takže by neměl být problém pro žádného účastníka jakékoli akce ujít několik kilometrů. Musím na tomto místě pochválit Davida za páteční kvalitní obsluhu ohně a grilování, a také za spolehlivost při šoférování celé akce. Hlavně bych ovšem pochválil Vildu za pohostinnost a vynikající přípravu celého zázemí poskytnutého oddílu. Tímto mu za všechny účastníky děkuji. Všichni se rádi do České Kamenice k Vildovi vrátíme na nějakou další akci ( samozřejmě jestli nás ještě někdy pozve ).
O.P.A.T.u zdar a na dalších oddílových akcích na viděnou.

Zapsal: Vik
28.7.2006

 

zpět