Nedělní výlet na
kolech do Bad Schandau
Účast nebyla velká. Já, Danča a Milča. Bohužel ani Lenka se nezúčastnila. 20.6. v 8.30 hod. se scházíme a v 9 hod. už sedíme ve vlaku a vyrážíme do Děčína, natěšení na dnešní pěkný výlet.
Vystupujeme z vlaku, hned se vydáváme na cyklostezku a hurá do Německa. Počasí je příjemný, ani vedro ani zima, hlavně že neprší.Cesta nám pěkně ubíhá, Danča se ujímá role bavičky a tak bez přestání vypráví veselé historky ze života, s Milčou se dost bavíme...
Občas se zastavíme na lavičkách, kterých je hlavně na Německé straně dost a dost. Dodržujeme pitný režim a pětiminutový zastávky využíváme k protažení končetin.Také výhledy jsou nádherný, na řeku, skály, pasoucí se ovečky, kravičky a hlavně všudypřítomná různá květena, k nezkrývané radosti holek. Milča jako srdcařská ekoložka dokáže vyprávět o květeně a zvířectvu hodiny, tak se Danča pořád a na vše ptá.
Když takhle zase sedíme, tak nás Danča upozorní že na protější straně na vrcholu skály jsou nějací velcí ptáci a ptá se Milči na druh. No Milča jen konstatuje, že to jsou horolezci a tímto se omlouvám horolezcům co tam seděli a odpočívali - jistě po náročném výstupu. Tak jsme se opět zasmáli a vyrážíme dál. Přijíždíme do Bad Schandau, kde si projíždíme celé město a kocháme se jeho nádherou, pořádkem, čistotou a klídkem.
Ukázněnost a ohleduplnost zdejších řidičů je pro nás Čechy nezvyklá, uvědomuji si, že v naší zemi není něco v pořádku, spíš není nic v pořádku...
Po dostatečné prohlídce města se rozhodujeme zda ještě nepojedeme do 10 km vzdáleného Konigsteinu, evidentně se nám nechce vracet a usuzujeme, že bychom se sem i odstěhovali. Danča si všimla jednoho baráčku na prodej a dalo nám hodně práce ji od něj odtáhnout . Bohužel, čas je naším nepřítelem a tak se obracíme a vyrážíme pomalu domů s tím, že se sem určitě vrátíme. Takže Konigstein na kolech bude příště.Vracíme se domů, cesta nám krásně ubíhá, barev ubývá a šedi přibývá, zvláštní, ale je to tak.
Na České straně nás krutě vracejí do reality naši řidiči, všudypřítomná bezohlednost, kdy jen o vlásek uhýbáme rychle jedoucím nárazníkům.
Máme ještě chvíli čas do odjezdu vlaku, tak si ještě sedáme do restaurace s výhledem na šedivé okolí a něco málo pojíme a popijeme.
Po zhruba hodince se zvedáme a jedeme na nádraží. V Ústí se ještě na Míráku zastavíme na srazu historických vozidel a kocháme se alespoň pohledem, příjemná tečka za dnešním dnem. Po chvíli vyrážíme domů, dnešní výlet byl nádherný, ujeli jsme pěkných 75 km v sedlech, užili nespočet pěkných výhledů, nasbírali mnoho dojmů a poznání.
Rozcházíme se s ujištěním že výlet brzo zase zopakujeme...
Zbyněk O.P.A.T 9