Účastníci akce O.P.A.T.u:
Zbyněk Rozhon
V sobotu 8.9.2007 se uskutečnil kratší výlet O.P.A.T.u do Krušných hor. Trasa pochodu byla vybrána nedaleko Ústí nad Labem, abychom nestrávili půl dne při přesunech do a z místa konání výšlapu. Milan naplánoval trasu následovně: autobusem z Ústí nad Labem do Telnice, odtud pěšky do Adolfova, následuje krátká hřebenovka do Habartic, závěrem nás čeká sestup do Chlumce. Z Chlumce pojedeme autobusem zpět do Ústí nad Labem. Účast neměla být nijak vysoká, neboť dobíhají dovolené, někteří kamarádi se také šetří na vinobraní které se blíží. Další měli pracovní víkend, nebo nezodpovědně natáhli páteční posezení v restauraci a na sobotní vstávání jim chyběli fyzické či morální síly.
Na místo srazu autobusové nádraží v 10.00 hod. dorazili nakonec čtyři účastníci. Počasí od rána neslibovalo nic příjemného. Na obloze se proháněli temné mraky, pofukoval vítr, vypadalo to každou chvíli na déšť. Ještě před odjezdem operativně trochu upravuji začátek trasy. Nevystoupíme v Telnici na zastávce u železniční stanice, ale až na konečné autobusu - Telnice rozcestí Krásný Les. Ujdeme sice o 2 km méně, ale nebudeme se plahočit po silnici přes skoro celou Telnici, kde stejně není nic zajímavého k vidění. Odjíždíme v 10.10 hod. takřka prázdným autobusem vstříc dnešnímu dobrodružství. Cesta ubíhá rychle, pozorujeme ubíhající krajinu oknem. Já si připomínám staré dobré časy, kdy jsem tudy jezdil pár let do práce v Krásném Lese.
Když vystupujeme na konečné, vítá nás slabé mrholení. Jdeme po zelené turistické značce stále do kopce. Potkáváme dvě paní co nesou v košících houby, je vidět, že rostou. Turistická značka místy míří do luk či lesa, ale my pokračujeme po silnici, neboť se nám do mokré trávy nechce. Víme podle mapy, že značka se k nám na silnici po chvíli opět vrátí. Procházíme Zadní Telnicí, prohlížíme si sjezdovky, vleky, bufety a chaty roztroušené po stráních. V některých těchto zařízeních panuje čilý ruch, asi se připravují na zimní sezónu. Již teď se všichni určitě modlí, aby napadl sníh. Stoupání je docela dlouhé, ostatní se již ptají, kdy budeme v Adolfově. Při pochodu si povídáme o všem možném, neb jsme se neviděli docela dlouho. Zbýňa je pořád v práci, nebo maká na baráku, naposledy byl na oddílové akci v únoru u Vildy v České Kamenici. Marně se také pokouším páčit nějaké zajímavé informace o dovolené na Slovensku, kterou absolvoval David s Alenou před pár dny. Moc se toho nedozvíme. Potvrzuji si, že z Davida se vypravěč asi již nestane. Naděje, že by některá z hospod při cestě byla otevřená je marná, penzion s občerstvením či bufetem už teprve ne. Teď by majitelé neměli kšeft, šetří si personál i vybavení na zimu. Mrholení docela zesílilo, vidím, že kamarádi nejsou nadšeni. V duchu doufám, že restaurace v Adolfově bude otevřená, nahlas ale říkám, že je to jisté.
Konečně nás vítá cedule s nápisem Adolfov a po pár metrech vidíme před restaurací pracovat nějaké lidi. Hlavní ovšem je, že u silnice je reklamní panel s nápisem „otevřeno“. To je úleva. Máme radost a hned se hrneme dovnitř. Je zde prázdno a útulno. Naše objednávky nejsou překvapivé: čaj, nebo čaj s rumem. Po zahřátí si někdo dává i pivo a David se Zbýňou si chtějí dát na zub alespoň párek. Když jim ale obsluha nabízí domácí borůvkové a malinové kynuté knedlíky, je rozhodnuto. Za chvíli si již dávají do nosu. Po jídle, pití a potřebném odpočinku se zvedáme a vycházíme bez odmluv do panujícího nečasu. Počasí se bohužel pro nás k lepšímu zatím nezměnilo.
Čeká nás krátký, ale těžký úsek, kdy jdeme po silnici do Habartic. Mrholení se mění v déšť a protože jdeme po nekryté náhorní planině, nemáme se kde skrýt. Navíc z pravé strany od hranic fičí silný vítr a žene na nás vodu plnou silou. Vybaluji pláštěnku, ostatní se také snaží před deštěm chránit. Jen David nemá tradičně pořádnou výbavu. Jen si frajersky zvedne límec u bundy a voda hnaná větrem mu bičuje nechráněnou hlavu. Za chvíli vypadá jako vodník. Humor a pohoda trochu mizí, občas se ozve nadávka či ironická připomínka na adresu Milana autora trasy, který vše naplánoval a nedorazil. Chvílemi je nám v Krušných horách docela krušně. Jdeme takto až do Habartic, procházíme kolem dvou chat, stáčíme se vlevo a sestupujeme do údolí. Déšť naštěstí přestává, ale zase nám vyšší tráva na pěšině máčí boty a nohavice. Občas vbíháme do lesa a koukáme se po houbách. Jsme celkem úspěšní, nasbíráme jich hodně. Všichni poctivě hledáme, ale David s Alenou houby domů nechtějí, takže si je se Zbýňou dělíme. Budeme mít večer nebo zítra pořádnou smaženici. Stále sestupujeme a část cesty šlapeme podél Habartického potoka. Docela se již těšíme na posezení v hospůdce. Krajina kolem je zajímavá a pěkná, ale protože jsme celkem urousaní, příliš se jí nekocháme. Nedaleko Chlumeckého vrchu (651 m), kde je postavena kaple potkáváme nějakého zmateného chlapíka, zřejmě houbaře. Jinak po celou dobu výletu nikoho nepotkáváme. Takový kousek od civilizace a byl tu klídek a pohoda.
Scházíme do Chlumce. Jdu na zastávku zkontrolovat odjezdy autobusů a poté míříme posedět do hospody. Jedná se o restauraci s bowlingem (mají poměrně nízké ceny za pronájem drah). Je tady prázdno, jen pár dětí koulí na drahách bowling. Objednáváme si pití a něco dobrého na zub. Všichni jsou s výběrem hned hotovi, jen David do jídeláku kouká a běduje, že neví co si dá. Nakonec to u něj vyhraje smažený vepřový řízek s chlebem a tatarkou. V poslední době si brácha snad nic jiného nedává. Bojí se asi, že by nás pobavil svou pověstnou objednávkou a navíc by mu jídlo nechutnalo. Dlouho se nezdržíme a po chutném jídle jdeme na zastávku, kde nám za pár minut jede autobus. Cesta autobusem netrvá dlouho a již jsme v Ústí nad Labem.
Je čas, proto jdeme ještě chvíli posedět do Vlastence. Slabou hodinku se zde zdržíme , vyhodnotíme dnešní akci a probereme další plánované oddílové akce. Davida hned po příchodu zaujme vedle u stolu sedící mužík s obří ledvinkou kolem pasu. Chvíli ho pozorujeme při pití, jídle či kouření a škodolibě se bavíme (hlavně brácha, který má nejlepší výhled). Dnes toho ovšem moc nevypijeme, rozcházíme se domů poměrně brzy, musíme se usušit a zahřát (jinak než alkoholem). Snad nikdo z účastníků výšlap neodmarodí, jsme jak doufám otužilí a nezhejčkaní turisté.
Dnešní kratší výlet O.P.A.T.u se vydařil. Počasí sice nebylo ideální, ale zkušené turisty pár kapek vody nezaskočí. Musím pochválit kamarády, že až na pár nadávek a bručení pod vousy statečně šlapali. David a Zbýňa tvrdí, že na další oddílovou akci půjdou příští rok v létě, až bude teplo. Moc jim to ale nevěřím. Podzimním, zimním a jarním akcím O.P.A.T.u, které připravíme společně s Milanem, určitě neodolají. Ušli jsme dnes pohodových 13 kilometrů zajímavým terénem a načerpali nové duševní síly na tvrdý boj v práci o chléb náš vezdejší. Mohu slíbit všem, že dle dlouhodobých oddílových statistik bude na příštích akcích pěkné počasí. Při naší akci počasí nevyjde ideálně přibližně pouze jednou za 5 let.
Mám pro všechny členy i příznivce oddílu dobrou zprávu. Již za pár dní bude vinobraní v Mělníku, které je pro oddíl takovou tradiční malou společenskou událostí, na které se moc chodit nebude. Zase je pravda, že o co méně se tam nachodí, o to více se vypije. Těším se na všechny, kteří na vinobraní 22.9.2007 přijedou. Bližší informace ohledně místa srazu a času odjezdu podá Milan, který bude mít vše na povel. Já přijedu později, tak mi všechno nevypijte.
Telnice:
Původně osada lesních dělníků a horníků, kteří těžili již v roce 1371 na Rudném vrchu železnou rudu, měď, olovo a stříbro. Novogotický kostel z roku 1910. V Zadní Telnici je lyžařské středisko se sjezdovkami, vleky a slalomovým svahem s umělou výrobou sněhu. Je zde i stanice horské služby.
Adolfov:
Osada je položena v 750 m n.m., byla založena ve 40. letech 19. století pro dělníky na stavbě silnice. Jméno obce je podle jejího zakladatele Adolfa z Lederburu majitele všebořického panství. V roce 1927 tady v 10 domech žilo 76 stálých obyvatel. Dnes je to hlavně rekreační obec s lyžařskou běžeckou závodní tratí.
Habartice:
Dříve hornická ves ležící v 735 m n.m. s nalezištěm cínu. Připomíná se již v roce 1363. Od roku byl držitelem Anselm z Habrovic, od roku 1376 Koldicové páni na Krupce. V roce 1813, kdy měli ves obsazenou Francouzi, přebýval údajně na faře Napoleon. Při sčítání obyvatel v roce 1843 zde v 203 domech žilo 1226 obyvatel. V roce 1922 sem byla zavedena elektřina a v roce 1936 tady byla postavena silnice. Obec zanikla v roce 1955, kdy byla násilně vystěhována a zbořena.
Chlumec:
První zmínka o obci je v darovací listině Boleslava II. Břevnovskému klášteru v roce 993. Stával zde dřevěný strážný hrádek, zanikl pravděpodobně ve 12. nebo 13. století. V letech 1592-1596 tady postavili Kelblové z Geisigu renesanční tvrz. Po roce 1707 byla tvrz přestavěna v barokní zámek, který zanikl po roce 1780, kdy byl postaven hraběnkou Kolovratovou-Thunovou zámek nový. Tento byl zbořen v 50. letech 20. století. Na vrchu Horka kaple N. Trojice z let 1690-1691, od roku 1838 pod kaplí rodinná hrobka.
Viktor 13.9.