T Ř I R O Z H L E D N Y
Dlouho plánovaná akce nazvaná „ TŘI ROZHLEDNY “ se konečně realizovala v sobotu 9 dubna. Parta ve složení : Viktor, David, Petr, Standa, Jarda a Milan se po naložení do dvou aut ( řidiči Petr a David ) v 8.30 hod.u pizzerie v Neštěmicích vydává přes Děčín a Markvartice ( zastávka na prima klobásy ) do České Kamenice, kde si Jára kupuje turistickou placičku ( první ze čtyř ) a Viktor vytahuje svůj nový sešitek na turistická razítka a hned si ho nechá obouchat. Další zastávka se koná v Krásné Lípě. Po prohlídce infocentra ( Íčka ) si dáváme v místní pěkné cukrárně nějaké sladkosti a kávu.
Přes Brtníky a Vlčí Horu se dostáváme do Mikulášovic a po návštěvě „Íčka“ pokračujeme strašnou cestou na parkoviště u vsi Tomášov. Odtud je to na hranice se SRN i k rozhledně Tanečnice co by kamenem dohodil. Hned vedle Tanečnice se nachází restaurace, kam si jdeme koupit vstupenky ( 15 Kč ) a personál nám odemyká dveře na rozhlednu a zapůjčuje i dalekohled. Výhled z Tanečnice na zalesněné kopce v pohraničí je hezký i když je zataženo.
HISTORIE
Prvním vyhlídkovým objektem na vrchu zvaném
Tanečnice byla dřevěná vyměřovací věž. Po ní - někdy po roce 1885 vznikly plány
na výstavbu nové osmipatrové dřevěné rozhledny vysoké 26 metrů! Nejen, že byla
pevně vyztužena, aby odolala náporům větru, ale navíc byla upevněna čtyřmi
pevnými lany. Její otevření se konalo v květnu roku 1887.
Rozhledna vydržela sloužit veřejnosti až do roku 1903, kdy byla při jarní bouři
poškozena a následně musela být kvůli bezpečnosti snesena. A zde začíná historie
současné rozhledny, jejíž plány navrhl stavitel Josef Scholze. Návrh počítal se
16 metrů vysokou věží s osmibokým půdorysem. Položení základního kamene se
konalo 10.července 1904 a 28. května následujícího roku byla pod názvem
Bismarckova věž stavba slavnostně otevřena.
TECHNICKÉ ÚDAJE
Výška rozhledny: 26 metrů
Nejvyšší vyhlídková plo-
šina ve výšce: 26 metrů
Počet vyhlídkových plošin: 1
Počet schodů: 138
Po návratu k autu pokračujeme dále a zpět přes Brtníky se blížíme k rozhledně Vlčí Hora. Auta necháváme na radu Standy u vlakové stanice „Panský“ a po žluté vyrážíme směr rozhledna. Je to prý méně strmé než z druhé strany, ale nevypadá to tak. K rozhledně docházíme po cca 1 km a po zakoupení vstupenek – opět 15 „vočí“- stoupáme po schodech vzhůru. Z dědka v kase táhne trochu rum, ale nekomentujeme to a prohlížíme si bohatě vyzdobené stěny rozhledny. Fotky rozhleden a jiné předměty krášlí cestu až na vrchol. Pokocháme se a šupem zpět k autu.
HISTORIE
Nápad na postavení
rozhledny Vlčí Hora dostal novopečený Horský Spolek pro Nejsevernější Čechy
(Gebirgverein für das nördlichste Böhmen), který vznikl roku 1885. A už v roce
1888 začala stavba rozhledny podle plánů architekta Josefa Hampela. A už za rok,
19.května 1889, se mohli při slavnostním otevření první návštěvníci kochat
nádherným výhledem z této vskutku krásné věže.
Roku 1908 byla rozhledna zastřešena a zasklena a dostala dnešní vzhled. Po válce
byla v rukou soukromníků a od roku 1998 se o ni stará KČT.
Zbývá nám poslední dnešní rozhledna – Dymník či Dýmník ? K té se dostaneme autem přes Rumburk a vyjíždíme opravdu skoro až na vrchol. U restaurace nás naviguje nějaký místní bodyguard na parkoviště, ale David má svou hlavu a parkuje na truc úplně jinde. Dymník je oproti ostatním rozhlednám sice zadarmo, ale výhled nic moc a na samotné rozhledně nic extra není, ale lepší než kopnout do zadku.
Slavnostní otevření se uskutečnilo v neděli 27. září 1896, kdy se na vrchol Dymníku dostavili delegáti města, představitelé Horského spolku, členové mnoha dalších spolků a sdružení a samozřejmě početná veřejnost. Ta se stala svědkem řady oslavných projevů a několikerého předávání klíčů od rozhledny. Nejprve je stavitel Hampel odevzdal zadavateli a hlavní osobě celého projektu, panu Wenschuhovi, který je dále předal jako dar zástupcům rumburské sekce Horského spolku. Jediným přáním bývalého radního bylo, aby věž nesla jeho jméno. S tím už představitelé spolku samozřejmě počítali. Za zvuků výstřelů z hmoždířů odhalili pamětní desku umístěnou vedle vchodu, která zvěstovala, že rozhledna se až navěky nazývati bude " Augustova věž ". Což je jak vidno z dnešního názvu blbost. Rozhledna na Dymníku byla v minulých letech volně přístupná, což se neblaze projevilo na jejím technickém stavu. Generální oprava věže, iniciovaná rumburském odborem KČT a uskutečněná v roce 1994, však dává jistotu, že rozhledna oslaví( již oslavila) své brzké stoleté jubileum v plné kráse a lesku.
Už při cestě na Dymník se rozpršelo a déšť nás již provází stále. To je nám však fuk, neboť již máme splněno. Jedeme zpět do Rumburku a David jedoucí první, provádí s autem Petrovi drobné škodolibosti.Třeba blinkr doleva a jede doprava.V Rumburku se stavíme na pozdní oběd v restauraci Zelený Strom. Vládne celková spokojenost s jídlem, jen David byl tradičně napálen a své fazole s klobásou těžce pohaněl.
Jelikož je ke čtvrté hodině, zvedáme se platíme a jedeme zpět do Ústí. Tam jsme zhruba za hodinku. Tady nás opouští Standa a mi ostatní se slézáme v restauraci U Pivrnce na závěrečné zhodnocení v pěti lidech. Po chvíli přibude i Míša. Sedíme, kecáme, sledujeme vyhlášení Miss ČR a vše komentujeme. Jarda do Míši neustále nalévá Carolans, ktéréž ona vytrvale odmítá. Leč výmluvný Jarda je nezmar a tak když opouštíme lokál v cca 22.30, Míše již svítí očka. O Petrovi nemluvě.Jak řekl Viktor, jak se Petr takhle směje, je neškodný. Jardu, Míšu a Petra vysazujeme v centru a Milan je svezen až před barák na Střekov.
Zkonstatovali jsme, že na dnešní poznávací autoakci vyšlo počasí jen taktak, ale i když jsme našlapali jen 6 km, viděli jsme dost a výlet se prostě jako vždy vydařil.
Milan 10. 4. 2005